Instruktorka Kristýna

Jmenuji se Kristýna Dostálková. Momentálně se věnuji především záchranářskému výcviku se svým 10-letým labradorem  Tjabem . S Tjabem máme složeny Atesty Ministerstva vnitra v plošném vyhledávání a pravidelně se účastníme pátrání po pohřešovaných osobách, ať už na žádost PČR, MP, hasičů či příbuzných pohřešované/ho.

Pár dní před Vánoci 2013 k nám do smečky přibyla kříženka Marcy, která strávila několik let v přerovském útulku. Bude z ní nová záchranářská posila.

Dále s námi bydlí mamky křížená stafordka Baruška, kterou jsme si v roce 2007 vzali z útulku v Kutné Hoře. V prosinci 2011 si taťka vzal z KS Vranov nad Toplou malou kříženku Fibi.
 

Já a Tjabo


 

Baruška

 

Fibi


K výcviku psů jsem se dostala v roce 2004, kdy jsem se svým ¾ letým pubertálním labradorem zavítala na cvičák. Tjabo měl naštěstí na tehdy používané metody svůj vlastní a poměrně nekompromisní názor a neváhal ho dát náležitě najevo (více tady). Díky Tjabovi jsem se dostala ke clickeru. Správným směrem mě hnedka na začátku postrčil i tábor a intenzivka u Martiny Klimešové v Čebíně.
Shaping nás oba úplně dostal. Při snaze dohledat si o něm další informace jsem se dostala ke knížce Don´t Shoot the Dog od Karen Pryor, která krásně vysvětluje principy učení. Postupně jsem se přes zahraniční literaturu dostala od prostého shapingu až po hlubší principy pozitivní motivace.
Pozitivní motivace jako taková má obrovskou moc a nevyčerpatelné možnosti. Nicméně funguje pouze jako celek - pokud se používá pořád, ať při výcviku nebo v běžném životě. Faktem ale je, že jakmile člověk pochopí principy, přijde mu naprosto nelogické dělat něco jiného.
Pozitivní motivace podporuje vzájemnou důvěru a respekt mezi psem a člověkem, oboustrannou komunikaci. Psa to změní. Změní to jeho přístup k životu a kdo měl možnost takovou změnu pozorovat, tak by už nikdy neměnil.  

 

 Triky byly a jsou stále naší oblíbenou kratochvílí, neb mě prostě baví sledovat, jak se pes učí, co všechno a jakým způsobem je schopný pochopit. Tjabák moje nadšení sdílí, takže spoustu volných chvil trávím s clickerem v ruce shapingem. Pár videí triků naleznete tady nebo tady.  
Nicméně vzhledem k rozmachu názoru, že clicker a výcvik po dobrém jsou dobré jen na učení kravinek a/nebo bezproblémových psů, začala jsem se před pár lety hlouběji zajímat o možnosti řešení problémového chování tzv. po dobrém. A vzhledem k tomu, že problémového chování se na našich psech našlo dostatek (ať už Baruščin panický strach z lidí, nebo Tjabákovo vyjíždění po psech), měla jsem ihned možnost zjistit, jak krásně tyto metody v praxi fungují.

Stále se snažím čerpat nové informace především od trenérů ze zahraničí. Zúčastnila jsem se Recallers a Puppy Peaks u Susan Garrett, které byly velmi inspirativní, nicméně čistě dle její metodiky necvičím. Nejraději mám Leslie McDevitt a její Control Unleashed, která hodně respektuje přirozené potřeby psů.
Obecně se snažím o to, aby měl pes zajímavý život, kde bude mít dost zábavy v podobě výcviku i dostatek prostoru na to, aby se prostě choval jako pes. To vše pokud možno s minimem stresu.

V letech 2011 a 2012 jsem strávila půl roku ve Švédsku u saňových psů, kde jsem dostala možnost vyzkoušet si pozitivní motivaci na 58 sibiřských husky (a jednom malamutovi). Tady jsem si potvrdila to, o čem jsem už dlouho byla přesvědčená – neexistuje nevycvičitelné plemeno, jen nevhodné způsoby výcviku. Huskouni pracovali se stejným zápalem jako Tjabák nebo Baruška.
Krom toho jsem si tu hodně rozšířila poznatky o psí komunikaci, neb není nad to, sledovat téměř každý den takhle obrovskou smečku společně puštěnou.
Kdo umí anglicky, určitě doporučuji přečíst Katky článek o tom, co všechno může vhodná aplikace pozitivní motivace změnit. Aneb když se chce...všechno jde :-). A já jsem ráda, že můj pobyt ve Švédsku zanechal nějaké následky.  

 

 

Na podzim 2013 jsem strávila několik měsíců v USA, kde jsem se (mimo jiné) učila, jak pomocí clicker trainingu a pozitivní motivace krotí divoké mustangy. V Mustang Campu v Novém Mexiku jsem nejenom měla možnost sledovat výbornou trenérku (a autorku knížky How To Train A...) Patricii Barlow-Irick, ale už od prvního dne jsem i koně sama trénovala.

Když už jsem byla v USA, tak jsem ´zabila dvě mouchy jednou ranou´ a krom cvičení mustangů jsme si s Tjabákem potrénovali se záchranáři z Nového Mexika.
 

 

Jo, a když mi náhodou zbyde čas, tak mě najdete na horách. Nejlépe na několikadenním treku v místech, kam turisti nechodí. Nebo na skalách.
BUDU SE NA VÁS TĚŠIT!